Krize, krize, krize. Krize. Někdo říká reálný problém, někdo říká zbytečně nafouknutá bublina. To řešit nebudu. Ekonom nejsem, bankéř taky ne. Ať už o problém jde nebo ne, nezaznamenal jsem, že by tahle „příšerná krize“ nějak významně ohrozila moje blaho. Chleba stojí pořád stejně, máslo si taky ještě můžu dovolit, hospody jsou plné. A tak se o všem dozvídáme prakticky jen ze zpráv a novin. (Pokračování textu…)
Víte jak to chodí na svatbách, příjemná atmosféra, sluníčko svítí, lidé se radují, povídají, tancují, jedí, pijí. Kdo to nezažil, zná to minimálně z televize. Přestože jsou hlavními postavami pochopitelně ženich s nevěstou, na takovou svatbu se taky dostaví mnoho hostů, od kterých se čeká, že příjdou náležitě oblečeni; pánové v obleku s pěknou vázankou, dámy v šatech, děti v košilích. Vrcholem vší krásy a slávy bývají ale právě svatební šaty nevěsty; zdobené, nadýchané, čisté, zářivě bílé… Bílé!
Pokračování předchozího článku.
Takže, teď už víte, že v Evropě stavíme útulnou boudu útočícímu pitbulovi, tedy až na Švýcary, kteří té rozzuřené bestii uštědřili pořádný kopanec do řiti. Jak bude zrůda reagovat, to se uvidí časem. (Pokračování textu…)
Takže, nakonec to přišlo. Geert Wilders, odvážný to nizozemský junák, je se svými racionálními a střízlivými názory odmítán na všech frontách, všemi významnými evropskými politickými stranami, jeho film Fitna je zatracován, odmítán a dokonce i zakazován (Nějaká svoboda projevu, pánové, v Evropě roku 2010? Ne? Není třeba?) a stále víc a víc muslimů se vesele stěhuje do zemí EU, aby zde mohli pravidelně mlátit hlavou o zem, vyřvávat z minaretů a uctívat tak památku militantního pedofila. (Pokračování textu…)
Jsem šťastný člověk. Baví mě práce, mám zajímavé koníčky, přístup ke vzdělání, mám čas na hudbu, filmy, mám dobré přátele, skvělou rodinu, lahev whiskey na polici a plnou ledničku. Ovšem je tady něco, co mě prý podle našich přátel aktivistů dovede učinit ještě šťastnějším. Že to nejde? Ale jde. Takový multikulturalismus, to je přece úžasná věc; poznávat nové kultury by měl každý poslušný, demokratický a ne-nacistický občan. (Pokračování textu…)
Máte řidičský průkaz? Jestli jo, zřejmě jste nějaký ten měsíc strávili v autoškole, naučili se pravidla silničního provozu a význam značek. Nebo jste si průkaz sehnali u ruské mafie. Zatímco druhá skupina zjevně o své zdraví strach nemá, u nás ostatních budu předpokládat, že jistý rozum a pud sebezáchovy vlastní.
22. července 2009, se část senátorů ODS rozhodla navrhnout zvýšení bodové hranice pro řidiče na 18 bodů. Také se nechali slyšet že ti, kteří dosáhnou dvanácti “černých puntíků”, by o tom měli být písemně či elektronicky informováni. Podle těchto lidí je systém “nepřiměřeně tvrdý” a “vymyká se systémům používaným v Evropě”. (Pokračování textu…)
Kolikrát se vám stalo, že jste nad zprávou v novinách nebo televizi zůstali jen nevěřícně stát? Kolikrát jste nad stupidními nebo vulgárními výroky našich politických „špiček“ nevěřícně kroutili hlavou a říkali si, jestli to myslí vážně? Pozastavujete se často nad událostmi kolem sebe a v němém úžasu přemýšlíte, kam jsme se to dostali?
Podobnou větou by se dal shrnout postoj lidí, kteří stojí za přípravou státních maturit. Mluvilo se o nich, mluví se o nich a vypadá to, že se o nich ještě nějaký ten čas mluvit bude; představa centrálně řízených maturitních zkoušek je sice nádherná, ale v současné fázi děravá a nesmyslná. (Pokračování textu…)
Pojďme se nachvíli vžít do role někoho jiného. Do člověka, který má určité hodnoty. A ať máme jasno předem; nepatří k žádné organizaci, ani politické straně, je pouze inteligentní a vnímavý. A hlavně, nelíbí se mu lidská stupidita a fanatismus. Takový člověk má do jisté míry rád zemi ve které žije, má rád své přátele, svou rodinu, své zvyky a svou kulturu, na kterou by se rád spolehl, bude-li to potřebovat. Tento člověk by se s vámi totiž rád podělil, skrze jednoduchý monolog, o své názory na multikulturalismus, imigraci, rasismus a věci / organizace které s takovými věcmi mají co do činění. (Pokračování textu…)
Už kdysi jsem v jednom z článků poznamenal, že je člověk ještě stále součástí přírody. Ovládají nás emoce a hormony, někoho víc, někoho míň. Ale základní, zvířecí charakterové rysy a pudy v nás jsou, ať chceme či ne. Nehledě na to, co si o sobě myslíte, nebo kolik titulů máte.
Přesto se člověk ve spoustě věcí od jiných živočichů odlišuje. Dovede systematicky myslet, dovede mluvit a lhát. Dovede efektivně tvořit a ještě efektivněji ničit. Ale co je nejvýznačnější ze všeho, vždycky chce něco víc, dovede spekulovat a snít. (Pokračování textu…)