Poslední dobou se hodně mluvilo o prodeji ČSA a privatizaci státního podniku Letiště Praha. Samotný nápad je fajn, ono, stát by si měl držet především přírodní zdroje a bohatství. Letecká společnost není pro základní běh země až tolik potřebná.
Ale jako vždycky, průběh prodeje je stejně jako ostatně ve většině podobných případů fraškou. (Pokračování textu…)
Abych se přiznal, nemám moc rád Spojené státy. Nepatřím k ortodoxním odpůrcům západu, to ne, chápu že je západní kultura jednou z nejrozvinutějších (prakticky po všech stránkách) a nejsvobodnějších, ale to lidské chování, ten způsob uvažování, ty hodnoty…
Češi a Moravané většinu západních trendů, výstřelků a novot zachytí (a patřičně se pro ně nadchnou), ano, děje se tak ale se značným zpožděním. „Amerikanizace“ tedy probíhá značně pomaleji, než by si někdo mohl přát. To má svoje kladné stránky (služby a výrobky jakžtakž na úrovni) i špatné (patnáctiletí „gangstaz“ z paneláků s kšiltovkou nakřivo a kalhotama proklatě nízko). Většinou mi ale připadá, že o to nejlepší, co bychom mohli ze západu převzít, nemá nikdo žádný zájem. (Pokračování textu…)
Vždycky jsem věděl, že se na českých cestách pohybuje dost bezohledných arogantních hovad. S tím asi počítá každý kdo sedá za volant. Čas od času ale narazím na tak těžký případ debility, že se sám sebe ptám, kde takové prasata řidičáky berou.
Když rychlost přežene zkušený řidič v BMW, Passatu, Audi, (…), dá se to pochopit. Každému občas dojde trpělivost. Nejspíš pospíchá, když dává pozor, nežene se do riskantních situací a má auto, které rychlost zvládne, proč ne.
Co mě ale vysloveně děsí jsou mladí ultra gangstaz ve Favoritech (v lepším případě ve Feliciích), jejichž jedinou starostí je předvést se před svými bitches, které vezou po noční hiphop akci domů. Jednoho takového jsem nedávno potkal.
Krize, krize, krize. Krize. Někdo říká reálný problém, někdo říká zbytečně nafouknutá bublina. To řešit nebudu. Ekonom nejsem, bankéř taky ne. Ať už o problém jde nebo ne, nezaznamenal jsem, že by tahle „příšerná krize“ nějak významně ohrozila moje blaho. Chleba stojí pořád stejně, máslo si taky ještě můžu dovolit, hospody jsou plné. A tak se o všem dozvídáme prakticky jen ze zpráv a novin. (Pokračování textu…)
Víte jak to chodí na svatbách, příjemná atmosféra, sluníčko svítí, lidé se radují, povídají, tancují, jedí, pijí. Kdo to nezažil, zná to minimálně z televize. Přestože jsou hlavními postavami pochopitelně ženich s nevěstou, na takovou svatbu se taky dostaví mnoho hostů, od kterých se čeká, že příjdou náležitě oblečeni; pánové v obleku s pěknou vázankou, dámy v šatech, děti v košilích. Vrcholem vší krásy a slávy bývají ale právě svatební šaty nevěsty; zdobené, nadýchané, čisté, zářivě bílé… Bílé!
Pokračování předchozího článku.
Takže, teď už víte, že v Evropě stavíme útulnou boudu útočícímu pitbulovi, tedy až na Švýcary, kteří té rozzuřené bestii uštědřili pořádný kopanec do řiti. Jak bude zrůda reagovat, to se uvidí časem. (Pokračování textu…)
Takže, nakonec to přišlo. Geert Wilders, odvážný to nizozemský junák, je se svými racionálními a střízlivými názory odmítán na všech frontách, všemi významnými evropskými politickými stranami, jeho film Fitna je zatracován, odmítán a dokonce i zakazován (Nějaká svoboda projevu, pánové, v Evropě roku 2010? Ne? Není třeba?) a stále víc a víc muslimů se vesele stěhuje do zemí EU, aby zde mohli pravidelně mlátit hlavou o zem, vyřvávat z minaretů a uctívat tak památku militantního pedofila. (Pokračování textu…)
Jsem šťastný člověk. Baví mě práce, mám zajímavé koníčky, přístup ke vzdělání, mám čas na hudbu, filmy, mám dobré přátele, skvělou rodinu, lahev whiskey na polici a plnou ledničku. Ovšem je tady něco, co mě prý podle našich přátel aktivistů dovede učinit ještě šťastnějším. Že to nejde? Ale jde. Takový multikulturalismus, to je přece úžasná věc; poznávat nové kultury by měl každý poslušný, demokratický a ne-nacistický občan. (Pokračování textu…)
Máte řidičský průkaz? Jestli jo, zřejmě jste nějaký ten měsíc strávili v autoškole, naučili se pravidla silničního provozu a význam značek. Nebo jste si průkaz sehnali u ruské mafie. Zatímco druhá skupina zjevně o své zdraví strach nemá, u nás ostatních budu předpokládat, že jistý rozum a pud sebezáchovy vlastní.
22. července 2009, se část senátorů ODS rozhodla navrhnout zvýšení bodové hranice pro řidiče na 18 bodů. Také se nechali slyšet že ti, kteří dosáhnou dvanácti “černých puntíků”, by o tom měli být písemně či elektronicky informováni. Podle těchto lidí je systém “nepřiměřeně tvrdý” a “vymyká se systémům používaným v Evropě”. (Pokračování textu…)
Kolikrát se vám stalo, že jste nad zprávou v novinách nebo televizi zůstali jen nevěřícně stát? Kolikrát jste nad stupidními nebo vulgárními výroky našich politických „špiček“ nevěřícně kroutili hlavou a říkali si, jestli to myslí vážně? Pozastavujete se často nad událostmi kolem sebe a v němém úžasu přemýšlíte, kam jsme se to dostali?