Vláda dnes oznámila, že mění státní znak ze lva na kondom, neboť takový symbol mnohem přesněji vyjadřuje politiku vlády.
Kondom se stejně, jako inflace, dokáže rozpínat, brzdí produkci, ničí další generace, chrání čuráky a dává člověku pocit bezpečí, zatímco je jebán. (Pokračování textu…)
Ono se dneska pořád mluví o bezkonfliktní a násilíprosté společnosti. Je to fajn představa, všichni se budeme mít rádi, spory budeme řešit v klidu, v televizi budeme sledovat pouze naučné dokumenty, “Ordinaci” a “Ulici” a bude všechno skvělé.
Má to ale háček. Ať se nám to líbí nebo ne, člověk je ještě stále součástí přírody. Jsme taková trochu chytřejší zvířátka. Násilnou povahu máme prostě v sobě. (Pokračování textu…)
Co pamatuju, s cestama to u nás nebylo nikdy slavné. Kamiony křižují naši drahou republiku tam a zpět, po silnicích první, druhé, třetí, i čtvrté páté a šesté třídy a zanechávají po sobě, často zatraceně citelné, stopy. Díry, vyježděné koleje, štěrk na cestách; nejedno auto dnes a denně trpí na úkor zasraných soukromých dopravců a jejich zisku.
V okolních krajích se ale nedávno začalo blýskat na lepší časy. Kde se vzaly tu se vzaly peníze (tuším že především z fondů EU, prostředky z daní zjevně už nějaké ty roky proudí jinam), najala se firma a práce začaly. To by ale nebyla Česká Republika, kdyby se neobjevil problém, že ano? (Pokračování textu…)
Čas prokázal že lidská společnost časem zdegeneruje a zanikne, stagnuje-li příliš dlouho. Ať už je sebevíc vyspělá a prospěrující, bez občasné revoluce je ztracena. Ta naše, evropská, resp. dnes už západní, zjevně nějakou dobu přesluhuje.
Nic jiného snad ani nejde říct, když se člověk podívá na ten bordel kolem sebe. „Otevření“ a „vzdělaní“ optimisti kteří tvrdí, že všechno není tak hrozné jak to vypadá, taky časem poznají změnu, uvidíte. Když už patříme do spolku, který plánuje podporovat a respektovat středověkou kulturu postavenou na absurdním a násilnickém náboženství a uctívání pouštního pedofila, co jiného taky můžeme čekat? (Pokračování textu…)
Myslím že si žádný rozumně uvažující Čech nedělá iluze o stavu naší politické scény. Důkazem budiž ještě nedávno létající vejce a kameny na mítincích; Šlo sice o primitivní a neúčinné pokusy o „odpor“, ale zprávu to poslalo.
Nechme teď stranou arogantní a nepochopitelné chování českých politiků na veřejnosti, za které by si vážně většina zasloužila nakopat do řiti, často pochybně nabytý majetek, účast na spoustě pochybných “podniků” a konexe na ty „správné lidi“, kteří dávají nabídky, jež se neodmítají, zaměřme se čistě na kvalitu práce, kterou odvádějí. (Pokračování textu…)
Poslední dobou se hodně mluvilo o prodeji ČSA a privatizaci státního podniku Letiště Praha. Samotný nápad je fajn, ono, stát by si měl držet především přírodní zdroje a bohatství. Letecká společnost není pro základní běh země až tolik potřebná.
Ale jako vždycky, průběh prodeje je stejně jako ostatně ve většině podobných případů fraškou. (Pokračování textu…)
Abych se přiznal, nemám moc rád Spojené státy. Nepatřím k ortodoxním odpůrcům západu, to ne, chápu že je západní kultura jednou z nejrozvinutějších (prakticky po všech stránkách) a nejsvobodnějších, ale to lidské chování, ten způsob uvažování, ty hodnoty…
Češi a Moravané většinu západních trendů, výstřelků a novot zachytí (a patřičně se pro ně nadchnou), ano, děje se tak ale se značným zpožděním. „Amerikanizace“ tedy probíhá značně pomaleji, než by si někdo mohl přát. To má svoje kladné stránky (služby a výrobky jakžtakž na úrovni) i špatné (patnáctiletí „gangstaz“ z paneláků s kšiltovkou nakřivo a kalhotama proklatě nízko). Většinou mi ale připadá, že o to nejlepší, co bychom mohli ze západu převzít, nemá nikdo žádný zájem. (Pokračování textu…)
Vždycky jsem věděl, že se na českých cestách pohybuje dost bezohledných arogantních hovad. S tím asi počítá každý kdo sedá za volant. Čas od času ale narazím na tak těžký případ debility, že se sám sebe ptám, kde takové prasata řidičáky berou.
Když rychlost přežene zkušený řidič v BMW, Passatu, Audi, (…), dá se to pochopit. Každému občas dojde trpělivost. Nejspíš pospíchá, když dává pozor, nežene se do riskantních situací a má auto, které rychlost zvládne, proč ne.
Co mě ale vysloveně děsí jsou mladí ultra gangstaz ve Favoritech (v lepším případě ve Feliciích), jejichž jedinou starostí je předvést se před svými bitches, které vezou po noční hiphop akci domů. Jednoho takového jsem nedávno potkal.
Krize, krize, krize. Krize. Někdo říká reálný problém, někdo říká zbytečně nafouknutá bublina. To řešit nebudu. Ekonom nejsem, bankéř taky ne. Ať už o problém jde nebo ne, nezaznamenal jsem, že by tahle „příšerná krize“ nějak významně ohrozila moje blaho. Chleba stojí pořád stejně, máslo si taky ještě můžu dovolit, hospody jsou plné. A tak se o všem dozvídáme prakticky jen ze zpráv a novin. (Pokračování textu…)
Víte jak to chodí na svatbách, příjemná atmosféra, sluníčko svítí, lidé se radují, povídají, tancují, jedí, pijí. Kdo to nezažil, zná to minimálně z televize. Přestože jsou hlavními postavami pochopitelně ženich s nevěstou, na takovou svatbu se taky dostaví mnoho hostů, od kterých se čeká, že příjdou náležitě oblečeni; pánové v obleku s pěknou vázankou, dámy v šatech, děti v košilích. Vrcholem vší krásy a slávy bývají ale právě svatební šaty nevěsty; zdobené, nadýchané, čisté, zářivě bílé… Bílé!