Titanik jménem Česká republika se potápí, ale na palubě se stále tančí.

Ekonomika, Společnost, Úvahy energie, EU, Ivana Kerlesová, Jindřich Rajchl, rozpočet

Vezeme se na Titaniku, jenž v podpalubí nabírá každý den hektolitry vody, a ti chudší už se začínají dole topit. Nahoře na palubě se však stále ještě tančí a kapela jménem Česká televize vyhrává k tomuto tanci oslavné ódy. Cestující z první třídy vášnivě debatují o tom, že je naší povinností vyslat pomoc pasažérům jiného parníku kamsi na východ od nás, aniž by si ve svém nekonečném farizejství uvědomovali, že jde naše loď ke dnu a že bychom se v tuto chvíli měli soustředit už pouze na záchranu našich námořníků, kteří kdesi o 5 pater níže dýchají z posledních sil. Když je na tuto skutečnost někdo upozorní, tak dotyčného okamžitě začnou pomlouvat, kamenovat a označovat za jakéhosi agenta cizích námořních sil. A u kormidla stojí kapitán, jenž sice vůbec netuší, co se děje, ale všem na palubě vysílá signály, že se nemají čeho bát a že již brzy budeme bezpečně v přístavu. (Pokračování textu…)