Poděkování Peltovi, Blatterovi, Platinimu, Villarovi a spol.
Včera jsem se při sledování fotbalového nároďáku opět přistihl, že mě výsledek kvalifikačního zápasu s Německem vlastně moc nezajímá. Banalita, jenže není to tak dávno, co jsem dokázal fandit, a tím bylo i sledování fotbalu vlastně zábava. Sám nevím, kdy se to zlomilo. Malou útěchu čerpám alespoň z toho, že zřejmě podobné pocity zažívají i někteří další fanoušci, když zápas s Německem nebyl vyprodaný, což se prý mistrům světa naposledy stalo asi před deseti lety. Možná ne za všechno mohou ceny lístků. O výsledku zápasu rozhodl gól dvě minuty před koncem po (asi) faulu a po (asi) ofsajdu. Měl bych být vděčný fotbalovým bafuňářům, kteří k mé fotbalové kocovině nepochybně přispěli, jinak bych pravděpodobně měl zbytečně pokažený večer. (Pokračování textu…)