Úvahy

Nestojím o vaší zrůdnou péči. Dáte mi už konečně pokoj?

Od počátku „epidemie“ koronaviru SARS-CoV-2 můžeme sledovat ve skutečně demokratické společnosti bezprecedentní fenomén jediné přípustné pravdy. O narativu se nepochybuje, jen se slepě přijímá, a pomocí impotentních masmédií je každá zpráva bez otázek a pochybností šířená dál. Novinařina byla zaměněna za publicistiku. Nepožaduje se zdůvodnění založené na faktech, stačí semafor nebo PES a hurá na lockdown. Možná je nejvyšší čas si přiznat, že demokracie už je dávno mrtvá.

Je fatální omyl se domnívat, že strůjci restriktivních opatření ničících životy vlastního národa, společnost jak jsme ji znali, a ekonomiku obecně se opírají o nějaká data. [1] Establishment není schopný podložit svoje rozhodování důkazy. Ministerstvo zdravotnictví odkazuje na vyvrácené analýzy a různé webové stránky. [2] WTF. Vzhledem k tomu, že jde především o zdravotnickou krizi, je to neskutečně varující selhání lékařů, virologů, mikrobiologů, vakcinologů a vědců, kteří nejsou schopní se proti nesmyslným postupům slyšitelně ohradit [3]. Jsou naštěstí výjimky, některé z nich najedete i na webu nespokojeny.cz.

Jak je možné, že „bojujeme“ s epidemií viru, jehož existence nebyla v chápání současné vědy vůbec prokázaná? [4 [5] [6] [7] [8] Jak je možné, že tu máme onemocnění pojmenované Covid-19, kde nebyla prokázaná žádná souvislost s virem SARS-CoV-2. [9] [10] Mimochodem… asi poprvé v historii byl nějaké nemoci daný dovětek 19 symbolizující rok nálezu. Máme rovnou očekávat, že budou Covid-21, Covid-23 atd.? Jak je možné, že testujeme PCR testy, které nejsou určené k diagnostice onemocnění? [11] [12] [13] [14] [15] Jak je možné, že máme vakcínu proti viru, který nebyl izolovaný? Jak je možné, že přijímáme asymptomatickou možnost šíření viru, když neexistují žádné prokazující studie? [16] [17] (Pokračování textu…)

Nesmíme se dál nechat manipulovat a strašit, vyzývá MUDr. Jan Hnízdil.

MUDr. Jan Hnízdil

MUDr. Jan Hnízdil (foto: Facebook)

Pacientům vysvětluji, že za svoje zdraví si nesou zodpovědnost sami. Že se mají udržovat v dobré kondici, v psychické pohodě, zdravě jíst. To koronahysterie úplně převrátila. Žádná aktivní péče o zdraví se nenosí. Ze všech stran slyšíme, že musíme nosit roušky, dezinfikovat se, nechodit ven, s nikým se nestýkat, čekat na vakcínu. Pravý opak toho, co prosazuji. Pravý opak toho, co je základem zdraví. Internista a rehabilitační lékař MUDr. Jan Hnízdil v rozhovoru pro Parlamentní listy rekapituluje své názory na epidemii nového koronaviru, které dlouhodobě prezentuje.

Není vůbec dokázáno, že by koronavirus způsoboval větší škody, než chřipka. Škody způsobené represivními opatřeními jsou oproti tomu obrovské. K vyššímu počtu zemřelých v říjnu a listopadu nepochybně přispělo i zhoršení dostupnosti a kvality lékařské péče, obava lidí s vážnými chorobami chodit k lékaři, lékařské konzultace po telefonu, zahlcení zdravotnických zařízení pozitivně testovanými. Tedy samotná represivní opatření. Strach a stres, který média permanentně šíří, mají zničující vliv na lidské zdraví. Podlamují imunitu. To je ověřený fakt. Pojednává o něm vědecký obor psychoimunologie. Všude se píše o tom, kolik lidí zemřelo „s“ Covid. Nikoho nezajímá, kolik lidí zabije stres z toho, že přišli o práci, firmu, naději, budoucnost.

Pandemie by nebyla, nebýt médií. Každý, kdo přinášel uklidnění a naději, byl umlčen. Zelenou dostali šiřitelé děsivých zpráv: biolog profesor Flégr, imunolog profesor Hořejší, biochemik profesor Konvalinka, šéf lékařů Kubek… Říkám jim jezdci apokalypsy. (Pokračování textu…)

Konec iluze, nejsem člověk internetový

Je nejvyšší čas si přiznat, že nejsem ten správný typ pro blogování, resp. pro publikování myšlenek a názorů na internetu vůbec, třeba i v diskusích. Ne že by nebyl dostatek impulsů, co spolehlivě zvednou člověka ze židle. Naopak. Jenom v sobě marně hledám nutkání sednout ke klávesnici a sdělovat svůj názor. Přesvědčovat o své pravdě ostatní, trávit čas v nekonečných často hloupých diskusích, což ke zdánlivě anonymní síti prostě patří. Absurdní je, že právě to teď dělám, a předchozí věty prakticky popírám. Nejde ale o přirozený proces, k napsání textu mě vede motivace, kterou nechci v této chvíli víc rozebírat.

Ve většině případů, u kterých v nějaké fázi možná i cítím potřebu se vyjádřit, nakonec (naštěstí) rychle a vědomě rezignuji. Pro ty zbývající by snad konečně mohly sloužit tyto stránky. Nechám to ale raději bez příslibu, otevřené. Příležitostí k nasměrování webu bylo už dost, a zůstalo to víceméně bez posunu. Orientace na „velkou“ politiku mi silně nevyhovuje, to byl krok špatným směrem. Ideální způsob jak si otrávit chuť. Třeba se ještě podaří najít cestu, která by mohla být zábavná nejenom pro mě.

Nebojte se, malověrní. Alternativa pro vaši volbu existuje!

strana-svobodnych-obcanuPředčasné volby do Sněmovny jsou za dveřmi, a přestože je mi spíš blízký pohled George Carlina o zbytečnosti voleb, je dost těch, kteří svými argumenty přesvědčují o opaku. Když prý nejdete k volbám, nemáte důvod si potom ztěžovat. Pravděpodobně to budou ti samí, kteří věří v zázračnou moc demokracie, a jako odpovídající „trest“ za (opětovné) porušení předvolebních slibů jim přijde dostatečné volit někoho jiného. Mně ne.

Absurdita poměrného volebního systému v kombinaci s pokřiveným prostředím v České republice prakticky vylučuje stranám a hnutím nést přímou zodpovědnost za své chování během volebního období. Vždycky je tady možnost šikovně se schovat za kompromisy nutné ke vzniku vládní koalice, které si vynutily třeba i zásadní ústupky z programu a porušení smlouvy se svými voliči. Praktická kontrola veřejnosti nad jednotlivými hlasováními v parlamentu se blíží nule, a role standardních hlídacích psů demokracie, svobodného a angažovaného tisku, je v českých reáliích k smíchu (nebo k pláči). Schválně si zkuste zjistit, jak hlasovali poslanci strany, které jste dali hlas v minulých volbách, u konkrétních zákonů.

(Pokračování textu…)

Nesmrtelné opičky

Už kdysi jsem v jednom z článků poznamenal, že je člověk ještě stále součástí přírody. Ovládají nás emoce a hormony, někoho víc, někoho míň. Ale základní, zvířecí charakterové rysy a pudy v nás jsou, ať chceme či ne. Nehledě na to, co si o sobě myslíte, nebo kolik titulů máte.

Přesto se člověk ve spoustě věcí od jiných živočichů odlišuje. Dovede systematicky myslet, dovede mluvit a lhát. Dovede efektivně tvořit a ještě efektivněji ničit. Ale co je nejvýznačnější ze všeho, vždycky chce něco víc, dovede spekulovat a snít. (Pokračování textu…)