13.5.2025

Ztracená generace z vysokých škol. Univerzity vychovávají nové prosystémové kádry.

Školství Angelika Bazalová, Daniel Vávra, děti, Petr Fiala, video

Studenti vysokých škol se ohánějí svobodou slova, svobodomyslností a chtějí být ve společnosti slyšet. Mají utkvělou představu, že zastupují hodnoty a jejich úhel pohledu je ten správný. Že jsou nejpočetnější skupinou, která šíří propagandu a jsou absolutně indoktrinovaní, jim na mysl vůbec nepřijde. Vládnoucí skupiny samozřejmě vědí, že slovo má velkou sílu. Proto bylo a je ovládnutí univerzit tolik důležité. Politizací už se ani netají, ale chlubí.

Prý potřebujeme víc vysokoškoláků, kteří nám přinesou prosperitu, říká Fiala. On a paní profesorka Nerudová dokonce vysoké školy vedli a jakou prosperitu nám přinesli, nechť každý posoudí sám. Každý šikovný řemeslník je užitečnější než tito dva, jenže kde brát a nekrást. Bezcílné hromadění diplomů fakt neřeší potřeby společnosti ani trhu práce. Je načase upřednostnit kvalitu a relevanci oborů před kvantitou a motivovat studenty k odpovědnějším volbám.

Nepotřebujeme plošně více vysokoškoláků, pane premiére.

Náš pan premiér se vyjádřil, že v ČR je „pouze“ 27% vysokoškolsky vzdělaných lidí a že je to málo a musí to být víc.

V následující úvaze se nevzdělaný primitiv pokusí panu profesorovi vysvětlit, proč je to blbost.

1. K vystudování vysoké školy se předpokládá, že je potřea ideálně IQ vyšší než 110. IQ vyšší než 110 má v ČR podle Gaussovy křivky cca 25% lidí.

2. To znamená, že aby mohlo mít více lidí vysokou školu, musí se snížit nároky na její vystudování. Nebo musí pan profesor zařídit zázrak a zvednou nějak IQ obyvatel ČR. Což nezařídí. Celé je to tedy naprosto utopický plán. Lidi, kteří by dřív měli maturitu, budou mít i nadále schopnosti maturanta, ale s diplomem. Čemu přesně to pomůže?

3. Podle studií ČSÚ a MPSV přibližně 30–40 % vysokoškoláků v ČR pracuje v oborech, které neodpovídají jejich studiu. Například absolventi humanitních oborů často končí v administrativě nebo službách, což snižuje efektivitu vzdělávacího systému a zvyšuje nedostatek pracovníků v technických a řemeslných profesích. Jinými slovy, jejich vzdělání bylo zcela zbytečné.

4. V ČR je nadbytek absolventů v oborech jako ekonomie, právo nebo sociální vědy, zatímco chybí pracovníci v technických oborech (např. strojírenství, IT) nebo řemeslech (zedníci, elektrikáři).

5. Vysoký podíl vysokoškoláků v „měkkých“ oborech (např. sociální vědy) vede k přebytku pracovníků v některých sektorech (např. marketing, HR) a nedostatku v jiných (např. IT, řemesla). Podle analýzy Cedefop (2023) je v ČR nedostatek kvalifikovaných pracovníků v technických oborech o 20–30 % vyšší než v zemích s větším důrazem na odborné vzdělávání (např. Německo, Rakousko).

No a teď se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. ČR trpí nedostatkem pracovní síly. Musíme si dovážet zaměstnance z ciziny na práce s nízkou (zedníci, dělníci, řidiči) i vysokou kvalifikací (lékaři, programátoři). Žvaní se o tom, že to je tím, že je málo dětí, že lidé odcházejí pracovat do ciziny. Vůbec se ale nemluví o tom, že to je tím, že studiem zcela zbytečného oboru obrovské množství lidí prodlouží svůj nástup do pracovního procesu a to o hodně.

6. Průměrná doba studia VŠ je u nás cca 6 let. Vysokoškoláků je u nás cca 300 000 což je cca 5% ekonomicky aktivní populace.

7. Pokud by například 50 000–100 000 lidí ročně místo vysoké školy volilo odborné vzdělání a začalo pracovat o 3–4 roky dříve, ekonomicky aktivní populace by mohla vzrůst o přibližně 1–1,5 % (50 000–80 000 lidí). Tento nárůst by byl zvláště patrný v nedostatkových profesích, jako jsou řemesla, zdravotnictví nebo doprava.

8. Naopak, pokud by jsme počet vysokoškoláků zvedli z 300 000 na 500 000, jak si přeje pan premiér, odsálo by to z ekonomiky dalších cca 100 000 lidí (asi 50% vysokoškoláků pracuje).

9. Velká část by přitom studovala další zcela zbytečné soft obory a následně skončila někde v kanclu, kde stačí střední škola.

No a zapomínat nesmíme ani na právě probíhající technologickou revoluci, kdy obří množství těchto lidí brzo nahradí AI.

Pan premiér je sice profesor, ale mám pocit, že to nějak nedomyslel.

Nepotřebujeme plošně více vysokoškoláků. Potřebujeme víc programátorů, strojařů a doktorů. A naopak zcela zbytečné soft obory, jejichž absolventi nakonec dělají úplně něco jiného mimo svojí kvalifikaci potřebujeme zrušit. Nebo ať si to ti lidé platí sami.

Je také potřeba říci, že číslo 27% je značně zavádějící. Studenti VŠ představují dnes více než 30% mladé generace. Průměr snižují starší generace a ti už nic studovat nebudou. Než se to srovná prostě bude trvat roky i kdyby to číslo bylo 50%.

A dovolím si ještě spekulovat, že nám vysoké procento vysokoškoláků ještě snižuje porodnost. Jen málokdo si asi bude dělat děcko už na škole, když není ekonomicky zajištěný a netuší co bude dělat. A když z té školy v 26 letech vyleze, tak zase honí kariéru a do toho se těhotenství nehodí. A nízká porodnost znamená další problém pro ekonomiku a důchodový systém.

Na závěr malá anketa: Kolikrát jste v posledních 10 letech potřebovali služby sociálního antropologa a kolikrát řemeslníka? A znáte nějakého chudého řemeslníka? [zdroj]

Je načase upřednostnit kvalitu a relevanci oborů před kvantitou.

Nedávno mě náš pan premiér vyprovokoval k třeskuté úvaze na téma, zda potřebujeme větší množství vysokoškoláků, než máme. Když to krátce zrekapituluji, tak jsem dospěl k závěru, že nepotřebujeme větší celkové množství vysokoškoláků, ale potřebujeme více specifického typu. Například technické obory a lékaře. Nikoliv ovšem sociální geografy a genderové urbanisty.

Někteří lidé reagovali tím, že se do toho nemám montovat, že je to zákon nabídky a poptávky a když to chtějí lidi studovat, ať si to studují. Což mě vyprovokovalo k další třeskuté úvaze, proč je to naprostá blbost. Zákon nabídky a poptávky totiž může platit v případě, že se za zboží PLATÍ. Pokud je zboží zadarmo, každý si vezme tu věc, která se mu nejvíc líbí, přestože jí nepotřebuje, nebude jí používat a za peníze by si jí v životě nekoupil, protože by na ní neměl, nebo by si spočítal, že se mu to nevyplatí.

Naše školství je zadarmo. Zákon nabídky a poptávky tak naprosto nefunguje.

Má to ovšem ještě další rozměr. Nejenom, že je školství zadarmo, ale sociální záchranný systém je tak štědrý, že jen málokterý student si při výběru oboru řekne – tohle studovat nepudu, to bych chcípnul hlady. Vysoká škola je pro mnohé prodloužení mládí a je v zásadě jedno co vystudujete. Až pudete ve 28 letech dělat do kanclu, bude důležitý, že máte titul a jestli je ze sociální geografie, nebo genderového urbanismu je vedlejší.

Ve skutečnosti jsem toho sám zářným příkladem. Vždy jsem chtěl dělat grafiku, ilustraci a grafický design. Jenže škol se zaměřením na tyto obory bylo na počátku devadesátých let pomálu. A šance dostat se na ně byla velice malá. Takže jsem volil obor, u kterého jsem na 99% věděl, že ho dělat nebudu, ale jeho součástí je i ta grafika.

Výsledkem toho je, že naše školství neprodukuje ty absolventy, které země a její průmysl potřebuje, ale vytváří místa ke studiu pro lidi, co nevědí co by chtěli dělat a je jim to vlastně jedno. Chce se po nich, aby měli vejšku a tak si vyberou něco, co nedá moc práce. Tedy nikoliv medicínu, strojírenství, nebo jadernou fyziku. A pak jsou šest let na škole a pak jde 40% z nich dělat něco úplně jiného. Troufnu si tvrdit, že k většině těchto zaměstnání by navíc stačila maturita. Jakou má sociální geograf jehož diplomová práce se věnovala genocidě ve Rwandě kompetenci na cokoliv jiného? Pokud odvětíte, že diplom je známkou jeho schopností, tak je to mnohaleté studium vskutku dlouhý a drahý IQ test.

Jinými slovy, naše školství by mělo uspokojovat poptávku nikoliv studentů, ale zaměstnavatelů. A to nedělá. Systém je tak nastaven zcela špatně.

K vyřešení tohoto problému – tedy k donucení studentů aby si vybírali obory, které chtějí dělat, by bylo velice triviální. Placené školství. Ono si sakra rozmyslíte, jestli budete šest let cálovat a pak ještě pár let splácet za něco, co neplánujete nikdy dělat.

Jenže to je v naší rovnostářské společnosti takřka nemožné. No a tak zbývá jedině regulace. Je to totiž stát, tedy my všichni, kdo studentům jejich vzdělání financuje a tak máme právo si určit, jak tyto peníze využijeme a měli bychom je využít tak, aby to bylo pro společnost přínosné.

Současná naprosto nedomyšlená snaha slepě zvyšovat celkové množství vysokoškoláků, tedy kvantita na úkor kvality, je úplně k ničemu. Doktorů i programátorů je tragicky málo, protože k vystudování těchto oborů je potřeba talent a značné úsilí. A naopak všelijakých zcela zbytečných oborů je tuna. Není potřeba ty obory rušit. Ale je potřeba motivovat studenty aby se zamysleli, jestli dává smysl je studovat. Jestli se jim někdy vložené peníze do studia vrátí.

Jenže o to nikomu nejde. Jedou se naprosto prázdné mantry o tom, že čím víc vysokoškoláků, tím úspěšnější ekonomika. Zároveň ovšem sledujeme masivní úpadek průmyslu v EU, obří snížení porodnosti, které s tím úzce souvisí a celkové snižování nároků na studenty. Doslova každý z vysokého školství koho znám říká, že úroveň znalostí oproti minulosti obrovsky poklesla.

Možná by také šlo gamifikovat daně a dát firmám možnost alokovat jejich část na ty školy, nebo obory, jejichž absolventy potřebují. To by docela slušně zamíchalo karty. Kolik firem by podle vás financovalo některé obory na filozofických fakultách? [zdroj]

Ztracená generace z vysokých škol.

Odporná zločinná politizace univerzit v přímém přenosu! Už se s tím ani netají, ale chlubí! FUJ! Univerzity tak vychovávají nové „vzdělané“ prosystémové kádry!

Proč média stojí na straně technologických gigantů, univerzit a korporací? Podstatná je vlastnická struktura médií!

Velká média často patří vládnoucím skupinám – buď přímo (např. Amazon a Washington Post), nebo nepřímo přes investory a reklamní vztahy. Korporace ovládají reklamu, technologie ovládají platformy (YouTube, Facebook, Google News) a univerzity zas dodávají „autoritu“ a „experty“. Jde o velkou globální mašinérii!

Vládnoucí skupiny samozřejmě vědí, že SLOVO má velkou sílu.

Slovo je jedním z nejmocnějších nástrojů lidského ducha. Umožňuje nejen sdílet myšlenky, ale především utvářet realitu. Pojmenováním věcí a jevů jim dáváme smysl a tvar – bez slov by nebylo možné chápat svět v jeho hloubce. Význam slov je však křehký a snadno se stává nástrojem manipulace.

Žijeme v době, kdy mnohé hodnoty, kdysi považované za pilíře lidské společnosti, byly zprofanovány. Slova jako láska, demokracie, svoboda či lidskost jsou často prázdně používána v médiích, politice i marketingu. Tyto pojmy byly zbaveny svého hlubokého etického obsahu a nahrazeny povrchními, často pokřivenými výklady, které vyhovují těm, kdo usilují o udržení či posílení své moci. Ve jménu demokracie se potlačuje svoboda projevu, ve jménu lidskosti se obhajuje cenzura, a láska bývá redukována na komerční produkt.

Součástí této manipulace je i šíření selektivní nenávisti. Ve veřejném prostoru je cíleně podporována jednostranná nenávist – například vůči Rusku – která je vydávána za morálně správnou a „rozumnou“. Tato postojová manipulace je živena nekonečně opakovanými dogmaty, jejichž základ spočívá ve zkresleném, často zcela nepravdivém pojetí reality. Tak se z informovanosti stává propaganda, z dialogu jednostranná indoktrinace.

Takto pokřivené významy se stávají nástrojem nové formy moci – nenápadné, ale o to nebezpečnější. Totalita dnešní doby není vždy viditelná na první pohled. Je třeba navracet slovům jejich původní smysl, chránit významy, které dávají člověku důstojnost, a bdít nad jazykem, jímž popisujeme svět. Kdo ovládá jazyk, ten ovládá myšlení – a tím i budoucnost.

Další zásadní oblast, v níž se jazyk a realita dramaticky rozcházejí, je otázka zbrojení. V médiích a politickém prostoru je veřejnosti neustále vnucována představa, že investice do zbraní jsou „nezbytné“, „prospěšné“ nebo dokonce „ekonomicky výhodné“. To je však nebezpečný a zavádějící mýtus. Zbrojení nikdy nevede k rozvoji ekonomiky – naopak, znamená obrovský odliv veřejných financí ze státního rozpočtu do rukou soukromých firem, které na výrobě zbraní vydělávají miliardy.

Taková podpora zbrojení, jakou dnes sledujeme, je fakticky legalizovaným vykrádáním státní kasy. Veřejné prostředky, které by mohly směřovat do zdravotnictví, školství nebo sociální péče, končí u zbrojařských koncernů, jejichž jediným cílem je zisk. Vládnoucí političtí představitelé, kteří tento systém aktivně podporují, jsou za tuto protistátní činnost bohatě odměňováni – a co je nejvíce absurdní, jsou placeni právě z prostředků, které patří občanům. Sami si tak financujeme vlastní ekonomické oslabování a morální úpadek.

K tomu všemu je nezbytné dodat, že současná mocenská garnitura udržuje veřejnost ve stavu permanentního strachu a nejistoty. Média, politici a různé „odborné“ autority systematicky šíří atmosféru ohrožení – ať už jde o války, krize, „dezinformace“ či údajné vnitřní nepřátele společnosti. Hlavním cílem není informovat, ale manipulovat – udržovat společnost pod tlakem, rozdělenou, rozhádanou a psychicky zdecimovanou. Lidé mají být natolik zmatení a vyděšení, že ztratí schopnost rozlišovat skutečné příčiny problémů a začnou hledat nepřítele mezi sebou.

Rétorika, která označuje kritiky režimu za „dezoláty“, „struktury“ nebo „nebezpečné živly“, je velmi nebezpečná. Slovo má sílu – a právě jazyk je nástrojem, kterým se připravuje půda pro perzekuce. Dehumanizace je vždy první krok: nejprve je nutné „nepřítele“ odlidštit, zbavit jej důstojnosti a lidské tváře – a pak už není problém ho umlčet, izolovat, či dokonce fyzicky zlikvidovat. Tak to fungovalo ve 30. letech – a tak to funguje i dnes. Fašismus a nacismus nejsou minulostí, vrátily se. Jen tentokrát přicházejí v obleku, s úsměvem a s podporou institucí. Jsou rafinovanější, technicky vybavenější a propagandisticky všudypřítomní – a právě proto mnohem nebezpečnější.

PROTO bylo a je ovládnutí univerzit TOLIK důležité! [zdroj]

Za lepší vzdělanost našich dětí!

(následující text obsahuje prvky sarkasmu)

Také si myslím, že málo Čechů má vysokoškolské vzdělání. Čím víc vysokoškoláků, tím víc prosperující země. Jsem naprosto pro, aby bylo studium na vysoké škole umožněno všem. Je tristní, že pro děti nemáme dost míst, aby se všechny děti mohly dostat na vysokou školu.

Začíná to už u gymnázií. Každý rok zažíváme nápor na víceletá gymnázia. Frustrované děti se rok předem šprtají, čelí náročným přijímacím zkouškám a nakonec se část z nich stejně na vysněný osmiletý gympl nedostane. Hlavy pomazané z ministerstva rok co rok vyhrožují, že osmiletá gymnázia zruší, protože z části dětí, které sítem neprojdou, se vyrábějí děti druhé kategorie, které pak náskok svých vrstevníků z gymnázií těžko dohánějí a přitom by si také zasloužily studovat na gymnáziu.

Kapitola sama pro sebe jsou přijímačky, protože jsou moc těžké a vždycky je v nich něco, co děti vůbec k životu nepotřebují. Někdy sčítání a násobení, jiny zase procenta, pak vyjmenovaná slova a letos tam byla přísloví, která nepotřebuje vůbec nikdo vůbec k ničemu.

Chceme, aby děti chodily na osmiletá gymnázia, ale bylo by fajn, kdyby se tam konečně přestaly učit tyhle zbytečnosti a naučily se tam třeba ohleduplnosti k různým pohlavím a tak. Pak by měli ještě zvládnout finanční gramotnost, ale bez procent a kritické myšlení, které se získává důvěrou v instituce. (Důvěru v instituce bych navrhovala zkoušet i u maturity.)

Jak se ale dopracovat k tomu, aby co všechny děti měly rovné šance? Jak jsem psala, ministerští úředníci navrhují zrušit osmiletá gymnázia. To je samozřejmě blbost, My potřebujeme, aby děti měly co nejlepší vzdělání. Já navrhuji opak. Navrhuji zrušit základní školy! Všechny základní školy bych přejmenovala na gymnázia. Všechny děti by takto dostaly šanci studovat na gymnáziu už od první třídy. Tím bychom eliminovali i přijímačky a stres.

Díky mému jednoduchému návrhu bude mít gymnázium každý a když nebudeme děti zbytečně zatěžovat rovnicemi a větným rozborem, zvládne každý i maturitu. Díky tomu, pak každý bude moci plynule pokračovat na vysokou školu.

Konečně budeme skvělí a progresivní a žádné dítě nebude zbytečně trčet na učňáku. Za lepší vzdělanost našich dětí!

Asi si založím politickou stranu. Doufám, že mě pak budete volit. Stojím totiž na správné straně, na straně vzdělání pro všechny. [zdroj]

Související:

Obětujeme děti a dovolíme jejich debilizaci. Chtějí z nich udělat uvědomělé hlupáky.

Kdy už konečně rodiče řeknou dost? Stop degradaci školství a sexualizaci dětí ve školách!