Když ti to dojde a pochopíš. Když necháš svět být, a budeš si užívat svůj vnitřní mír.
Když ti dojde, že dualita je jen iluze a vše je jedno.
Když pochopíš, že všechno je jenom energie… a ty jsi epicentrum radosti.
Když se přestaneš snažit pochopit Matrix a prostě ho začneš žít.
Když pochopíš, že život je párty a ty jsi DJ.
Když si uvědomíš, že žádné pravidlo není pevné a všechny jsou jen iluze.
Když přestaneš hledat smysl a začneš prostě existovat.
Když přijmeš, že chaos a harmonie jsou jedno a to samé.
Když najdeš tu frekvenci, na které vibruje láska a svoboda zároveň.
Když ti dojde, že bojovat s iluzí je jako snažit se smazat svůj vlastní stín.
Když si uvědomíš, že všechno je teď a všechno je v pohodě.
Když pustíš kontrolu a jenom sleduješ, jak se všechno děje samo.
Když zjistíš, že cesta je cíl a každá zastávka je jen epizoda.
Když pochopíš, že boj tvoří jen boj a mír je schovaný za iluzí rozdělení.
Když přestaneš řešit minulost i budoucnost a prostě si užíváš přítomnost.
Když ti dojde, že všechno, co hledáš, už máš… a zbytek je jen bonus.
Když pochopíš, že ty nejsi jen pozorovatel, ale sama realita.
Když se smích stane tvojí jedinou filozofií.
Když láska přebije všechny myšlenky a zůstane jen čistá energie.
Když přijmeš temnotu i světlo jako své nejlepší kámoše.
Když se odpojíš od Matrixu… a najdeš svobodu.
Když pochopíš, že všechno je láska… i ten chaos kolem.
Když se na chvíli zastavíš… a svět se zastaví s tebou.
Když se všechno kolem hroutí, ale ty se prostě směješ.
Když žiješ na 100 % a nic neřešíš.
Když si uvědomíš, že jediné, co můžeš ovládat, je tvůj vlastní vibe.
Když pochopíš, že láska a šílenství jsou si blíž, než se zdá.
Když se všichni kolem tebe hroutí, kvůli tomu, že řeší ostatní, ale ty jsi v klidu, protože jsi našel sám sebe.
Když se přestaneš snažit hledat odpovědi a prostě si užíváš život.
Když pochopíš, že život je hra… a ty jsi nesmrtelný duch.
Když ti dojde, že jediné, co potřebuješ ke hraní, je klid v srdci a úsměv na tváři.
Když konečně pustíš všechno, co tě tíží, a zůstane jen radost.
Když najdeš tu rovnováhu mezi nicotou a nekonečnem.
Když si uvědomíš, že život není problém k vyřešení, ale zážitek k prožití.
Když se chaos stane tvým nejlepším kámošem a už tě nerozhodí.
Když se rozhodneš, že budeš prostě šťastnej, bez ohledu na okolnosti.
Když se na všechno vykašleš a začneš prostě tančit.
Když je všechno kolem tebe blázinec… ale tvoje duše je v naprostém klidu.
Když pochopíš, že největší rebelie je být sám sebou.
Když necháš svět být a ty si v klidu užíváš svůj vnitřní mír.
Když si uvědomíš, že vše čemu věříš se stane tvou realitou. [zdroj]
Související:
Přijměte kolektivní iluzi a utopte se v jejím stínu. Nebo vstupte do světla.
6.4.2025 @ 18:20
Hezké, tváří se to jakože to je ono. Nelze však najít SÁM sebe, ta věta nedává smysl. Leda bych našel sebe, pak už však jsem Já se Sebou; sám být technicky nemohu. A to pak je teprve to ‚Já Jsem‘, které v tom návodu chybí. Krom toho je tam více technických chyb a nefunkčností, ale toho si také Buddha nemohl tehdy všimnout, protože přišel na tak velkou věc a prošel tak zásadní změnou vědomí, že už si myslel, že to je to Ono. Není se co divit, snažil se moc a na rovině duše se mu tak zásadně ulevilo a rozsvítilo, že už to měl za vyřízené. To, co je zde popisováno, je Buddhovo vědomí, a to už je dobře a kvalitně už prozkoumané a zažité, a je to jen nezbytný evoluční krok, ale není to To řešení.
Hlavně totiž: chybí tam Bůh. A Boha a sebe lze jedině cítit v Já Jsem. Výše popsaným konstruktem se lze vlastnímu Božtví a očekávanému výsledku pouze kvalitně vzdálit. Výše popsané je stále ještě součástí konstruktu iluze, kterou se urputně snaží vyřešit.
Ježíš to popisoval zcela jasně a otevřeně: Já jsem To. Já a Božství nezjevené jsme jedno.
Trochu pokory k tomu být DJ a šéfovat osobně, to je vhodný začátek. Na tyto přístupy jsme historicky skončili opakovaně mnohokrát jako civilizace i jako planety. A pokaždé to dosti bolelo všechny zúčastněné.
7.4.2025 @ 03:36
Niekto v tom článku naozaj vidí niečo cenné pre svoj život?