10.3.2022

CHARTA 2022 proti nástupu totality je shrnutím hodnot demokratického právního státu.

Krátce, Politika, Společnost Charta 2022, covidismus, Hana Zelená, Jindřich Rajchl, Jiří Beran, petice, Petra Rédová, právo, svoboda, Tomáš Nielsen, video, Zuzana Krátká

V posledních dvou letech jsme svědky oklešťování práv a svobod, které byly dosud vnímány jako nedotknutelné zásady demokratického právního státu. Státní moc uplatňuje politiku jedné pravdy a k upevnění své ideologie zneužívá nástrojů nejhorších, lidského strachu a skryté manipulace.

Uplatňuje restrikce nikoli proto, aby ochránila své občany, ale proto, aby je ovládla. Ocitli jsme se na rozcestí, na kterém se rozhoduje o budoucím směřování naší společnosti, a je pouze na nás, abychom se rozhodli, zda se vrátíme zpět k principům demokratického právního státu nebo se vydáme cestou totality.

CHARTA 2022 je otevřené společenství lidí, které spojuje vůle zasadit se o respektování lidských i dalších občanských práv a svobod v naší zemi i ve světě. Charta 2022 je shrnutím hodnot demokratického právního státu. Mluvčí a signatáři, kteří Chartu 2022 podepíší, vyjadřují souhlas s těmito hodnotami.

„Covid je v tuto chvíli už bezvýznamné onemocnění, nebezpečný je pouze covidismus.“

Od března roku 2020 dochází k soustavnému porušování a omezování práv a svobod občanů České republiky, zaručených Listinou základních práv a svobod. Události posledních dvou let probudily vzpomínky na podobné momenty, jichž byli občané naší země svědky v minulosti. Momenty nástupu totalitní moci. Charta 2022 je osobní deklarace každého, kdo považuje za svou morální povinnost se nástupu totality postavit.

V nejtemnějších dobách historie naší civilizace se zatím vždy objevil symbol naděje, ať jím byla Magna Charta Libertatum nebo Charta 77. Tyto dokumenty nám dnes s novou naléhavostí připomínají, kolik základních a občanských práv a svobod, za něž obětavě bojovali naši předci, je nám opět odpíráno. K tomuto symbolu naděje se hlásí i Charta 2022.

„Musíme změnit naše myšlení, abychom si už konečně uvědomili, že to jsou naše svobody, které jsou omezovány, a že bychom se proti tomu měli postavit.“

Zakládajícími signatáři Charty 2022 jsou JUDr. Tomáš Nielsen, prof. MUDr. Jiří Beran, CSc. a JUDr. Jindřich Rajchl.

Podepsat Chartu 2022 můžete tady.

CHARTA 2022

In dubio pro Libertate

Základní myšlenky

1.

Právo na zachování lidské důstojnosti je nejvýznamnějším právem občana demokratického právního státu.

2.

Vyjádření vlastního názoru může být předmětem kritiky, ale nikdy nesmí být předmětem perzekuce, diskriminace či dehonestace ze strany státní moci či veřejnoprávních médií.

3.

Právo na vzdělání je zásadní podmínkou udržení hodnotového systému naší současné civilizace.

4.

Zásah do tělesné integrity bez souhlasu dotčeného člověka i jakýkoliv nátlak na takový zásah je nepřípustný.

5.

Lidé, kteří se v rámci výkonu veřejné moci stanou původci regulací omezujících práva a svobody občanů této země, musí nést osobní odpovědnost za zneužití své pozice.

6.

Při přezkumu zásahu státní moci se musí vždy uplatnit zásada in dubio pro libertate – v pochybnosti je třeba se přiklonit na stranu občana.

7.

Ochrana soukromí patří k základům humanismu. V demokratickém právním státu je zaručena. Obzvlášť v současném světě vědy, techniky, technologií a informačních médií si právo na soukromí zasluhuje důslednou a účinnou ochranu, a to i ve vztahu k procesu digitalizace veřejné moci. Informační technologie nesmějí být užity v neprospěch práva na soukromí.

8.

Právo svobodně opustit svou zemi a svobodně se do ní navrátit musí být zaručeno.

O Chartě 2022

9.

Charta 2022 je otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle zasadit se o respektování lidských i dalších občanských práv v naší zemi i ve světě. Není organizací, nemá stanovy, nemá stálé orgány ani organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou a podporuje ji, což potvrdí svým podpisem.

10.

Charta 2022 je shrnutím hodnot demokratického právního státu. Její signatáři svým podpisem vyjadřují souhlas s těmito hodnotami.

11.

Signatáři svým podpisem vyjadřují souhlas s tím, že jedinými osobami přímo reprezentujícími Chartu 2022 jsou její mluvčí: prof. MUDr. Jiří Beran CSc., JUDr. Tomáš Nielsen a JUDr. Jindřich Rajchl.

CHARTA 2022 – úplné znění

In dubio pro Libertate

My, občané České republiky, s obavami sledujeme odklon společnosti od dodržování principů humanismu, demokracie a zákonnosti, které jsou zakotveny v Listině základních práv a svobod a v Ústavě České republiky.

Tendence zapomenout na závazek k budování společnosti založené na zásadách vzájemného respektu a tolerance, ohleduplnosti a solidarity, se počala projevovat v březnu roku 2020, kdy život v naší zemi plně ovládl virus SARS-CoV-2, a přetrvává i nyní, počátkem roku 2022. Pouhé dva roky stačily, aby společnost zapomněla, co musela snášet po dobu padesáti let minulého století, aby dovolila, že praktiky státní moci, které se zdály být pohřbeny na smetišti dějin, znovu spatřují světlo světa.

Listina základních práv a svobod zavazuje každého z nás chránit svobodu jednotlivce jako základní kámen svobodné společnosti, dbát o blaho každého člověka jako o prostředek k dosažení všeobecné spokojenosti a míru. k dosažení všeobecné spokojenosti a míru.

Majíce na vědomí útrapy, kterými lid této země prošel v minulosti, jsme vázáni povinností dodržovat základní zásady demokratického právního státu, z nichž vyzvedáváme zejména důslednou dělbu státní moci a dodržování zásady autonomie vůle každého člověka. Omezit svobodu myšlení a svobodu rozhodování není ve svobodné společnosti přístupné. Do Listinou zaručených práv a svobod jednotlivců nesmí státní moc zasahovat jinak, než Listina výslovně připouští. Pokud tak činí, musí tak navíc činit krátkodobě, minimalisticky s jasným, vážným, prokazatelným a přezkoumatelným odůvodněním. V pochybnostech státní moc zasáhnout nesmí – In dubio pro libertate (v pochybnostech ve prospěch svobody).k dosažení všeobecné spokojenosti a míru.

Blaha společnosti nikdy nelze dosáhnout na úkor blaha jednotlivců. Z naší i světové historie víme, že každý pokus o dosažení blaha jednotlivce prostřednictvím principu vyššího dobra skončil neúspěchem. Zdravé společnosti nelze dosáhnout jinak než tím, že ji budou tvořit zdraví lidé. A šťastné společnosti nelze dosáhnout jinak než tím, že ji budou tvořit šťastní lidé. Povinností státní moci není diktovat lidem, jak mají se svým životem a zdravím naložit, povinností státu je vytvořit takové podmínky, aby měl možnost převzít odpovědnost za svůj život a své zdraví každý sám.

V posledních dvou letech jsme byli svědky úkazu, který většina z nás dosud znala pouze ze studia historie. Státní moc uplatňuje politiku jedné pravdy a k upevnění své ideologie zneužívá nástrojů nejhorších – lidského strachu a skryté manipulace. Ty, kteří vyjádří odlišný názor, dehonestuje, nálepkuje a označuje za nepřátele společnosti. Restrikce uplatňuje nikoli proto, aby společnost ochránila, ale proto, aby ji ovládla.

Prožíváme období, kdy státní moc společnost rozděluje, namísto jejího stmelování. Období, kdy státní moc omezuje základní lidská práva a svobody a značná část společnosti to poslušně toleruje nebo dokonce schvaluje. Ocitli jsme se na rozcestí, na kterém se rozhoduje o budoucím směřování naší společnosti, a je pouze na nás, abychom se rozhodli, zda se vrátíme zpět k principům demokratického právního státu, nebo se vydáme cestou totality.

My, níže podepsaní občané České republiky, prohlašujeme, že za jedinou přípustnou cestu považujeme cestu demokracie, kde rozhoduje většina s respektem k právům menšiny a kde jsou důsledně respektovány principy, na nichž je vystavěna Listina základních práv a svobod.

Prohlášení Charty 2022

Od března roku 2020 dochází k soustavnému porušování a omezování práv a svobod občanů České republiky, zaručených Listinou základních práv a svobod. Události posledních dvou let probudily vzpomínky na podobné momenty, jichž byli občané naší země svědky v minulosti. Momenty nástupu totalitní moci. Charta 2022 je osobní deklarací každého, kdo považuje za svou morální povinnost se nástupu totality postavit.

Svobody a práva, které Listina na základě historických zkušeností naší civilizace zaručuje, jsou hodnoty, za které položily život miliony čestných lidí. Jejich důsledná ochrana je mementem těchto obětí boje za demokracii. Jejich uzákonění významně pomohlo rozvoji naší společnosti směrem k humánní pospolitosti lidí.

V nejtemnějších dobách historie naší civilizace se zatím vždy objevil symbol naděje, ať jím byla Magna Charta Libertatum nebo Charta 77. Tyto dokumenty nám dnes s novou naléhavostí připomínají, kolik základních a občanských práv a svobod, za něž obětavě bojovali naši předci, je nám opět odpíráno. K tomuto symbolu naděje se hlásí i Charta 2022.

Lidská důstojnost, náležící každému člověku, představuje nejvyšší hodnotu stojící v základu celého českého právního řádu. Jako hodnota nadřazená ostatním základním právům zasluhuje zvláštní ochranu.

Kriticky uvažující lidé jsou v posledních dvou let vystavováni trvalému nebezpečí, že budou pro své názory perzekuováni, označováni za dezinformátory, antivaxery apod., bez reálné možnosti obhájit svůj názor. Vyjádřením vlastního názoru tak ohrožují své možnosti společenského i pracovního uplatnění. Ohrožují tak nejen sebe, ale i své rodiny. Vyjádření vlastního názoru může být předmětem kritiky, ale nikdy nesmí být předmětem perzekuce, diskriminace či dehonestace ze strany státní moci či veřejnoprávních médií.

Svoboda veřejného projevu je v posledních dvou letech potlačována uniformním a povrchním přístupem všech významných sdělovacích prostředků, včetně sociálních sítí. Žádný politický, filozofický či vědecký názor nebo umělecký projev nesmí být omezován jen proto, že se vymyká úzkému rámci oficiální ideologie. Přesto se tak děje a kritické politické, vědecké, filozofické či umělecké projevy jsou vystavovány cenzuře; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální ideologie; lživá obvinění nelze vyvrátit a marný je každý pokus dosáhnout nápravy soudní cestou; v oblasti vědecké polemiky stále je vyloučena otevřená diskuse.

Mnoho vědeckých a kulturních pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které nekonvenují politické moci. To zcela kategoricky odmítáme.

Právo na vzdělání je zásadní podmínkou udržení hodnotového systému naší současné civilizace. Omezování tohoto práva bylo vždy účinným nástrojem totalitních systémů. V uplynulých dvou letech jsme byli svědky toho, že bylo neočkovaným dětem a mladým lidem upíráno právo na vzdělání jen proto, že uplatnili svobodné rozhodnutí ohledně vlastního života a zdraví. Zneužití epidemie či jakékoliv jiné krizové situace, fiktivní či reálné, pro omezení práva na vzdělání je naprosto nepřijatelné.

Svoboda rozhodnutí o vlastní tělesné integritě je systematicky omezována mocenskou svévolí, oklešťováním práv všech, kteří se ohledně vlastního zdraví a života rozhodli v rozporu s oficiální „covidistickou“ doktrínou, existenčním postihem osob, které toto své rozhodnutí slovem i skutkem projevili. Lidé byli pro toto své rozhodnutí obětí cílené diskriminace. Zásah do tělesné integrity bez souhlasu dotčeného člověka je zcela nepřípustný. Výjimky může stanovit pouze zákon při respektování základních hodnot demokratického právního státu, vyjádřených v této chartě. Nepřípustný je jakýkoli nátlak na podstoupení zásahu do tělesné integrity.

Je nezbytné vytvořit systém osobní odpovědnosti lidí, kteří se v rámci výkonu veřejné moci stanou původci regulací omezujících práva a svobody občanů této země.

V případě nejasnosti o tom, zda je či není zásah státní moci do práv občana oprávněný, musí se uplatnit zásada, že je třeba přiklonit se na stranu občana.

Další občanská práva, včetně práv kulturních a sociálních, jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra prostřednictvím digitalizace agend stále více kontroluje život občanů. Znovu se opakuje snaha státního aparátu o budování sítě informátorů z řad obyvatelstva a zneužívání informací shromažďovaných v digitálních systémech. To je třeba odmítnout – právo na soukromí je v právním státu stěžejní hodnotou. Musí být také zaručeno právo svobodně opustit svou zemi a svobodně se do ní navrátit. Pod záminkou „ochrany veřejného zdraví“ bylo a je toto právo vázáno na různé podmínky, což je v demokratickém právním státu zcela nepřípustné. Odpovědnost za dodržování občanských práv a svobod v zemi padá především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. I každý z nás nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování základních práv a svobod.

Pocit této spoluodpovědnosti, víra ve smysl občanské angažovanosti a vůle k ní i společná potřeba hledat její nový a účinnější výraz, nás přivedly k myšlence navázat na tradici charty coby výrazu boje za lidská práva a svobody a sepsat Chartu 2022, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

Charta 2022 je volné, neformální a otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle zasadit se o respektování lidských i dalších občanských práv v naší zemi i ve světě. Těch práv, která člověku přiznává zejména Listina základních práv a svobod, Norimberský kodex, četné další mezinárodní dokumenty proti válkám, násilí a sociálnímu i duchovnímu útisku, která souhrnně vyjadřuje Všeobecná deklarace lidských práv OSN.

Charta 2022 vyrůstá ze zázemí solidarity a přátelství lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

Charta 2022 není organizací, nemá stanovy, nemá stálé orgány ani organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou a podporuje ji, což potvrdí svým podpisem.

Charta 2022 chce sloužit obecnému zájmu. Chce vést v oblasti svého působení konstruktivní dialog s politickou a státní mocí, zejména tím, že bude otevřeně upozorňovat na různé konkrétní případy porušování lidských a občanských práv, předkládat návrhy směřující k silnější ochraně těchto práv, působit jako prostředník v případných konfliktních situacích, které může bezpráví vyvolat apod.

Podpisem Charty 2022 souhlasím s tím, že jedinými osobami přímo reprezentujícími Chartu 2022 jsou její mluvčí: prof. MUDr. Jiří Beran CSc., JUDr. Tomáš Nielsen a JUDr. Jindřich Rajchl.

Tito mluvčí zastupují Chartu 2022 před státními a jinými organizacemi i před naší a světovou veřejností a svými podpisy zaručují autenticitu jejích dokumentů.

Podepsat Chartu 2022 můžete tady.

Kompletní tisková konference u příležitosti zveřejnění a podpisu CHARTY 2022 In dubio pro libertate:

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

Federální shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní rady, uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a samosprávné tradice našich národů, pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány, vkládajíc naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů, vycházejíc z práva českého národa a slovenského národa na sebeurčení, připomínajíc si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého lidstva na Zemi a vyjadřujíc vůli, aby se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně zařadila mezi státy, jež tyto hodnoty ctí, usneslo se na této Listině základních práv a svobod:

Hlava první

Obecná ustanovení

Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Článek 2
(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Článek 3
(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
(2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.
(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.

Článek 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) upraveny pouze zákonem.
(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.
(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

Hlava druhá

Lidská práva a základní svobody

Oddíl první

Základní lidská práva a svobody

Článek 5
Každý je způsobilý mít práva.

Článek 6
(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
(2) Nikdo nesmí být zbaven života.
(3) Trest smrti se nepřipouští.
(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.

Článek 7
(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.
(2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

Článek 8
(1) Osobní svoboda je zaručena.
(2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.
(3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu.
(4) Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz soudce. Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu.
(5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
(6) Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.

Článek 9
(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:
a) práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody,
b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby,
c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty,
d) jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.

Článek 10
(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Článek 11
(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.
(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

Článek 12
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.

Článek 13
Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.

Článek 14
(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.
(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.
(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.
(5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.

Článek 15
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
(2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
(3) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.

Článek 16
(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.
(2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
(3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.
(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

Oddíl druhý

Politická práva

Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

Článek 18
(1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.
(2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.
(3) Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených Listinou.

Článek 19
(1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.
(2) Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.

Článek 20
(1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.
(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.
(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.

Článek 21
(1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
(2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem.
(3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.
(4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

Článek 22
Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.

Článek 23
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

Hlava třetí

Práva národnostních a etnických menšin

Článek 24
Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.

Článek 25
(1) Občanům tvořícím národní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.
(2) Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též
a) právo na vzdělání v jejich jazyku,
b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku,
c) právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.

Hlava čtvrtá

Hospodářská, sociální a kulturní práva

Článek 26
(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
(2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.
(3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.
(4) Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.

Článek 27
(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.
(2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví.
(3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.
(4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.

Článek 28
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.

Článek 29
(1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
(2) Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.

Článek 30
(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.

Článek 31
Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.

Článek 32
(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.
(2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky.
(3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.
(4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
(5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.
(6) Podrobnosti stanoví zákon.

Článek 33
(1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.
(2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.
(3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu.
(4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu.

Článek 34
(1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.
(2) Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.

Článek 35
(1) Každý má právo na příznivé životní prostředí.
(2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.
(3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.

Hlava pátá

Právo na soudní a jinou právní ochranu

Článek 36
(1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
(2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
(3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.
(4) Podmínky a podrobnosti upravuje zákon.

Článek 37
(1) Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.
(2) Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
(3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
(4) Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.

Článek 38
(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
(2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

Článek 39
Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.

Článek 40
(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
(2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.
(3) Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.
(4) Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven.
(5) Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.
(6) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.

Hlava šestá

Ustanovení společná

Článek 41
(1) Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.
(2) Kde se v Listině mluví o zákonu, rozumí se tím zákon Federálního shromáždění, jestliže z ústavního rozdělení zákonodárné pravomoci nevyplývá, že úprava přísluší zákonům národních rad.

Článek 42
(1) Pokud Listina používá pojmu „občan“, rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům.
(3) Pokud dosavadní předpisy používají pojmu „občan“, rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.

Článek 43
Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami.

Článek 44
Zákon může soudcům a prokurátorům omezit právo na podnikání a jinou hospodářskou činnost a právo uvedené v čl. 20 odst. 2; zaměstnancům státní správy a územní samosprávy ve funkcích, které určí, též právo uvedené v čl. 27 odst. 4; příslušníkům bezpečnostních sborů a příslušníkům ozbrojených sil též práva uvedená v čl. 18, 19 a čl. 27 odst. 1 až 3, pokud souvisí s výkonem služby. Osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví, může zákon omezit právo na stávku.