Úvahy

Konec iluze, nejsem člověk internetový

Je nejvyšší čas si přiznat, že nejsem ten správný typ pro blogování, resp. pro publikování myšlenek a názorů na internetu vůbec, třeba i v diskusích. Ne že by nebyl dostatek impulsů, co spolehlivě zvednou člověka ze židle. Naopak. Jenom v sobě marně hledám nutkání sednout ke klávesnici a sdělovat svůj názor. Přesvědčovat o své pravdě ostatní, trávit čas v nekonečných často hloupých diskusích, což ke zdánlivě anonymní síti prostě patří. Absurdní je, že právě to teď dělám, a předchozí věty prakticky popírám. Nejde ale o přirozený proces, k napsání textu mě vede motivace, kterou nechci v této chvíli víc rozebírat.

Ve většině případů, u kterých v nějaké fázi možná i cítím potřebu se vyjádřit, nakonec (naštěstí) rychle a vědomě rezignuji. Pro ty zbývající by snad konečně mohly sloužit tyto stránky. Nechám to ale raději bez příslibu, otevřené. Příležitostí k nasměrování webu bylo už dost, a zůstalo to víceméně bez posunu. Orientace na „velkou“ politiku mi silně nevyhovuje, to byl krok špatným směrem. Ideální způsob jak si otrávit chuť. Třeba se ještě podaří najít cestu, která by mohla být zábavná nejenom pro mě.

Nebojte se, malověrní. Alternativa pro vaši volbu existuje!

strana-svobodnych-obcanuPředčasné volby do Sněmovny jsou za dveřmi, a přestože je mi spíš blízký pohled George Carlina o zbytečnosti voleb, je dost těch, kteří svými argumenty přesvědčují o opaku. Když prý nejdete k volbám, nemáte důvod si potom ztěžovat. Pravděpodobně to budou ti samí, kteří věří v zázračnou moc demokracie, a jako odpovídající „trest“ za (opětovné) porušení předvolebních slibů jim přijde dostatečné volit někoho jiného. Mně ne.

Absurdita poměrného volebního systému v kombinaci s pokřiveným prostředím v České republice prakticky vylučuje stranám a hnutím nést přímou zodpovědnost za své chování během volebního období. Vždycky je tady možnost šikovně se schovat za kompromisy nutné ke vzniku vládní koalice, které si vynutily třeba i zásadní ústupky z programu a porušení smlouvy se svými voliči. Praktická kontrola veřejnosti nad jednotlivými hlasováními v parlamentu se blíží nule, a role standardních hlídacích psů demokracie, svobodného a angažovaného tisku, je v českých reáliích k smíchu (nebo k pláči). Schválně si zkuste zjistit, jak hlasovali poslanci strany, které jste dali hlas v minulých volbách, u konkrétních zákonů.

(Pokračování textu…)

Nesmrtelné opičky

Už kdysi jsem v jednom z článků poznamenal, že je člověk ještě stále součástí přírody. Ovládají nás emoce a hormony, někoho víc, někoho míň. Ale základní, zvířecí charakterové rysy a pudy v nás jsou, ať chceme či ne. Nehledě na to, co si o sobě myslíte, nebo kolik titulů máte.

Přesto se člověk ve spoustě věcí od jiných živočichů odlišuje. Dovede systematicky myslet, dovede mluvit a lhát. Dovede efektivně tvořit a ještě efektivněji ničit. Ale co je nejvýznačnější ze všeho, vždycky chce něco víc, dovede spekulovat a snít. (Pokračování textu…)