Tečka za covidem vakcinací opravdu nebude. Praktici musí už konečně začít léčit!

RNDr. Karel Drbal, Ph.D.

RNDr. Karel Drbal, Ph.D.

Proč neudělalo očkování tečku za covidem v Česku? Protože to byl falešný předpoklad. Kdyby si oficiální zodpovědná místa udělala analýzu včas a četla i původní studie, které se schvalováním vakcín byly učiněné, tak by věděla, že ty vakcíny nebyly konstruované proto, aby bránily šíření viru. To je primární informace. Už na jarní vlně bylo jasně vidět, že i očkovaní mohou šířit virus, a vyšlo postupně na světlo, že ani země s velmi dobře proočkovanou populací se nemohou bránit dalším vlnám.

Dochází k segregaci v mnoha ohledech společenského života a mnoha iracionálním rozhodnutím, kdo se má testovat, kdo má jít do karantény v případě očkovaných a neočkovaných. A to si myslím, že je velice špatné, protože se to nezakládá na faktech. Uvádí v rozhovoru pro Českou televizi RNDr. Karel Drbal, Ph.D., imunolog z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Další odborník, který už se do ČT zřejmě nedostane…

„V současné době už je jen velmi malé procento lidí, pro které je to očkování skutečně život zachraňující.“

Očkovací kampaně jsou velmi kontraproduktivní, nepovede to k žádnému výsledku. Otázka je, co má být vlastně cílem očkování. Z epidemiologického hlediska je cílem záchrana lidského života, a na to máme i jiné nástroje, než samotnou vakcínu, které pohříchu nepoužíváme. Praktici nepoužívají primární péči, nemáme doporučení pro lékaře. Po roce a půl nemáme doporučení z oficiálních míst, aby lékaři věděli, jak mají s těmi konkrétními pacienty zacházet.

„Jsem přesvědčený, že léčba existuje, existovala víceméně od prvopočátku covidu od jara, ty studie byly provedené, ale generické léky se moc nepoužívají.“

Samozřejmě že existují dostupné léčebné prostředky a metody, které jsou k dispozici. Běžné generické léky, jejichž bezpečnost je už dávno ověřená a praktici je mohou používat. Byly na covid i vyzkoušené, ale nedostávají se ty informace k lékařům, upozorňujeme na to s kolegy už od počátku. Ty základní informace, jak nakládat s každým pacientem v každé fázi onemocnění, vysloveně chybí. Symptomatická léčba je přitom poměrně jednoduchá. Musíte léčit především včas.

Je potřeba vrátit diskusi na naprosto racionální věcnou stránku. Číslo R o této epidemii skoro nic nevypovídá. Překvapuje mě, jak moc tato čísla hýbou společností, a hýbou vědeckou odbornou komunitou. Musíme přistupovat ke covidu úplně stejně jako je to u jiných respiračních infekcí, před měsícem k tomu vydalo doporučení ECDC. Máme se vrátit k normálu. Máme tetovat jen kolem symptomatických jedinců, máme testovat ne všechny respirační viry nejenom na covid.

Virus tady bude, tečka za koronavirem vakcinací to nebude, to už je dnes úplně jasné. Očkování je zásah do integrity jedince, musíte vždy velmi pečlivě zvážit výhody a nevýhody a použití takového zásahu. Už v současné době existuje jen velmi malé procento lidí, pro které je to očkování skutečně život zachraňující. Na druhou stranu je třeba říct, že ti, co jsou naočkování, nejsou chráněni proti těžkému průběhu a smrti. Já bych odhadoval z toho dlouhodobého hlediska, že se to posune k padesáti procentům.

[edit 16.11.2021]
Dnes by publikovaný na Novinkách rozhovor s imunologem Karlem Drbalem, který rozhodně stojí za pozornost:

Netestováním očkovaných vláda vědomě šíří infekci covidu.

Kritizujete vládu, že hodlá diskriminovat neočkované. V čem se podle vás mýlí?

Mýlí se v zásadním předpokladu. Říká, že zde existuje skupina očkovaných a ti jsou bezinfekční pro ostatní a sami chránění, a pak zde jsou neočkovaní, a ti nemají nic z toho. Jenže vakcíny proti respiračním chorobám obecně nebrání přenosu nákazy a u covidu to vláda musí vědět už od jara. Vláda má toto dogma, které si dlouhodobě nastavila, toho se drží a není schopná se přizpůsobit.

„Očkování musí být vždy indikované a má to dělat praktický lékař, který svého pacienta zná nejlépe.“

Dnes jsem zaznamenal, že chce v nemocnicích testovat pouze neočkovaný personál. To už je vědomé šíření infekce. Nemocnice jsou dlouhodobě významným zdrojem nákaz, a proto musí být pečlivě kontrolované. My musíme rozlišovat mezi lidmi, kteří jsou imunní, a mezi těmi, kteří imunní nejsou – to se běžně u infekčních chorob testuje a umíme to i u covidu.

Podle dat, co dostávají zákonodárci, to vypadá, že lidé, kteří covid v minulosti prodělali, v nemocnicích nejsou. Lhostejno, zda jsou očkovaní či ne. Je imunita po prodělání nemoci lepší než imunita po očkování?

Jednoznačně. To bylo ale známo už od začátku, ještě než se začalo očkovat. Dnes se ale kolem vakcinace vytváří mýty. Není to jen u nás, tohle dogma se prosazuje všude na světě a dělá víc škody než užitku. Vakcíny nebyly testované na populaci, která už nemoc prodělala. Nyní lidé zmatkují, že musí mít třetí a čtvrtou dávku, to postrádá elementární logiku. Infekce covidu primárně cílí na horní cesty dýchací. Když se s ní budeme setkávat opakovaně, a to budeme, vlna nákazy se bude sem a tam zvedat. Někdo bohužel dostane vysokou nálož, a ten na to třeba zemře. My máme zbytečně vysoká nadúmrtí, nepoměrně mrtvých vůči infikovaným. A není to kvůli nízké proočkovanosti, ale spíš kvůli nedostatečné zdravotní péči. A to zejména u praktických lékařů.

Jde podle vás především o selhání primární péče?

Nepochybně. Praktici nemají návody a když, tak se velmi liší. Jsou v tom do jisté míry nevinně. Nepředepisují základní léky – nehradí jim to pojišťovna, nemají doporučení. To jsou většinou léky na ředění krve, naprosto běžné pro jiné diagnózy, kortikosteroidy, kterými musíme tlumit imunitní odpověď. Ale klíčové je s každým pacientem mluvit, vědět, jak je na tom. Kortikoidy používají kožní lékaři na většinu diagnóz a u nás slyšíme, že s tím praktici neumí zacházet.

Od koho to slyšíme, od ministerstva zdravotnictví?

Naposledy jsem to slyšel od zástupce České lékařské komory. ČLK tyto věci ignoruje takovým způsobem, že nechápu, jak je to vůbec možné v lékařské komunitě tolerovat. Přitom praktici své pacienty znají nejlíp. Musí s nimi komunikovat a nasadit standardní léčbu. Potom mohou přijít na řadu preventivní nástroje, a to nejen vakcína, ale například i doplňky stravy. Například vitamín D, který podpoří imunitní reakci, ale pak ji silně tlumí. Vitamínu D máme hluboký deficit, přitom vidíme nejvyšší korelaci úmrtí na covid právě s jeho nedostatkem v populaci.

Lepší nástroj ke zvládnutí epidemie než očkování ale nemáme, alespoň podle většiny expertů.

Očkování musí být vždy indikované a má to dělat praktický lékař, který svého pacienta zná nejlépe. Vakcína podaná do svalu jen poskytuje imunitnímu systému informaci, proti čemu má reagovat systémově a nastavit si na to paměť. Není to tak, že si můžete napíchat kolik dávek chcete, a ještě kombinovat různé vakcíny, to je potřeba regulovat. Většina lidí se nechala naočkovat, aby měla pokoj. Viz moje dcera, která sportuje, nemoc prodělala a měla protilátky, ale protože podstoupila už asi osmdesát testů, tak si zašla na Hlavní nádraží a dala si jednodávkovou vakcínu.

„Nerozumím tomu, že Česká vakcinologická společnost může v tuto chvíli říct, že covidové vakcíny jsou stoprocentně bezpečné.“

Jenže nás by mělo především zajímat, jak ochránit těžce nemocné. A zde platí, že jediný faktor, co ovlivní úmrtí, je kvalita lékařské péče, včetně té preventivní – tedy indikované vakcíny. Ukazuje se to i na číslech zemřelých, která se liší země od země, kraj od kraje, někdy i nemocnice od nemocnice, přičemž virus je úplně stejný a populace v podstatě též.

Jsou podle vás lidé, kteří jsou k očkování nevhodní?

Samozřejmě. Většina zdravých lidí to bez problému zvládne, ale v každém případě je musí očkovat praktik, který zná jejich dlouhodobý stav. U nemoci, kde smrtnost odhadujeme na 0,1-0,4 procenta, musíme pečlivě zvážit rizika a benefity. Je to úplně jinde, než kdybychom se bavili o nemoci s třicetiprocentní smrtností. Musíte vyhodnotit, jak moc chránit populaci a co naopak obětovat. Vakcíny budou mít vždy nějaké oběti, žádná není stoprocentně bezpečná.

Podle odborníků ale většina úmrtí, u kterých je podezření, že by mohla s očkováním souviset, s ním nakonec nesouvisí.

Evropský parlament dal už Evropské komisi příkaz zřídit fond pro odškodňování obětí očkování na covid. V EU je podezření na zhruba pět tisíc úmrtí po očkování. Jsou to nízká čísla, ale my musíme benefit očkování vždy vyvážit tím, jaké riziko to přinese jedinci. Epidemiology by měla zajímat jen záchrana lidských životů, nic jiného. Tento virus napadá především tu část populace, která se už reprodukovala. Proto považuju za zásadní morální selhání vědecké komunity, která chce naslepo očkovat celou mladou populaci před reprodukcí, přičemž vůbec netušíme, co to může z dlouhodobého hlediska udělat.

„Očkování proti covidu nebrání přenosu nákazy. Spíš než o plošné naočkování populace by se vláda měla snažit zabránit tomu, aby lidé neumírali kvůli podcenění lékařské péči.“

Naznačujete, že by vakcíny mohly mít nějaké dlouhodobé nežádoucí účinky?

Já to nevím, ale dnes nikdo nemůže říct, že je to vyloučené. Nerozumím tomu, že Česká vakcinologická společnost může v tuto chvíli říct, že covidové vakcíny jsou stoprocentně bezpečné. To je na rezignaci jejího vedení

Celý svět, ČR nevyjímaje, nařizuje různá plošná opatření, od ochrany dýchacích cest po lockdowny. Pandemie se ale stále vrací. Fungují vůbec restrikce?

Virus se bude vracet v sezonních cyklech stále méně a méně tak, jak se s ním každý z nás bude setkávat, ať už je, nebo není očkovaný. Očkování jistě pomohlo, ale přirozená reinfekce naši imunitu trvale posílí. Virus politika skutečně nezajímá a mezi vládními opatřeními a ústupem viru není většinou žádná, nebo jen velmi malá korelace. Když se podíváte na průběh vln nákazy, tak kopírují jedna druhou. Opatření je nutná nasadit hned na začátku vlny. Většina zemí to ale dělá tak, že to nejdřív nechá být a pak nasadí lockdowny na vrcholu pandemické vlny. Čísla začnou padat dolů a vlády z toho pak usoudí, že to funguje. Naopak jsme viděli v Británii příklad rozvolnění v polovině července a od té doby se čísla již nezvedla.

Zdroj Imunolog Drbal: Netestováním očkovaných vláda vědomě šíří infekci covidu