fotbal

Babiš se zbavil Prymuly. Jakou trafiku pro něj vůdce najde teď?

Když si plukovník Prymula v říjnu 2020 vyrazil s Faltýnkem a spol. do restaurace na Vyšehradě domlouvat šméčka, stálo ho to nakonec křeslo ministra zdravotnictví. Už tehdy nepochopil, že jako vrchní prosazovatel lockdownů a nekonečných omezení sklízí oprávněnou negativní reakci veřejnosti. Andrej mu okamžitě hodil laso za 800 tisíc. Poradce premiéra bez odpovědnosti s možností kecat do všeho a být u zdroje penězovodů, je super šolich. Nebylo to poprvé, kdy best in covid Babiš plukovníka podržel.

Včera Prymula předvedl další papalášský kousek, večer šel jako VIP na fotbal. Tedy kratochvíli, která je běžnému fanouškovi i díky jeho nařízením zakázaná. Tohle by asi ještě šlo ustát, plukovník měl test, respirátor a možná i protekční očkování. Jenže kouzlo okamžiku je v tom, že si jen pár hodin před fotbalovým utkáním neodpustil agitku, ve které navrhoval tvrdý lockdown s omezením kontaktů a pohybu na dva až tři týdny. Ve světle jeho vlastního chování nebývalé pokrytectví. (Pokračování textu…)

Poděkování Mádlovi, Procházkovi, Křetínskému, Tvrdíkovi a spol.

Fotbalová reprezentace dotáhla kvalifikaci na mistrovství světa k předpokládanému neslavnému konci, když po bezzubém výkonu prohrála v Belfastu se Severním Irskem 2:0. V duchu předchozích výsledků žádné překvapení. Jenom nebylo úplně fér, zchladit si po výsledku s Německem žáhu na fotbalových bafuňářích. Svůj nezpochybnitelný podíl na blbé náladě mají i memrdky v čele s Mádlem a Procházkou, zapomenout nejde ani na kabelku Křetínského, a pozadu nezůstává luftjarda Tvrdík. V takové společnosti se chuť na fotbal udržuje opravdu těžko, ať už by na hřišti nastoupila jakákoliv jedenáctka s jakýmkoliv trenérem. Naštěstí po preventivní dlouhodobé léčbě od českých fotbalových mediálních odborníků je každý další propadák jen očekávaný krok bez nějakých větších emocí. (Pokračování textu…)

Poděkování Peltovi, Blatterovi, Platinimu, Villarovi a spol.

Včera jsem se při sledování fotbalového nároďáku opět přistihl, že mě výsledek kvalifikačního zápasu s Německem vlastně moc nezajímá. Banalita, jenže není to tak dávno, co jsem dokázal fandit, a tím bylo i sledování fotbalu vlastně zábava. Sám nevím, kdy se to zlomilo. Malou útěchu čerpám alespoň z toho, že zřejmě podobné pocity zažívají i někteří další fanoušci, když zápas s Německem nebyl vyprodaný, což se prý mistrům světa naposledy stalo asi před deseti lety. Možná ne za všechno mohou ceny lístků. O výsledku zápasu rozhodl gól dvě minuty před koncem po (asi) faulu a po (asi) ofsajdu. Měl bych být vděčný fotbalovým bafuňářům, kteří k mé fotbalové kocovině nepochybně přispěli, jinak bych pravděpodobně měl zbytečně pokažený večer. (Pokračování textu…)