Prachy ve větru

Poslední dobou se hodně mluvilo o prodeji ČSA a privatizaci státního podniku Letiště Praha. Samotný nápad je fajn, ono, stát by si měl držet především přírodní zdroje a bohatství. Letecká společnost není pro základní běh země až tolik potřebná.

Ale jako vždycky, průběh prodeje je stejně jako ostatně ve většině podobných případů fraškou.

ČSA, největší český dopravce, jsou jednou z nejstarších leteckých společností v Evropě vůbec. Založeny byly roku 1923 a dodnes létají do 104 míst ve 44 zemích, k tomu jim dopomáhá 50 letadel typů Airbus, Boeing, ATR.

Nejprve se do výběrového řízení přihlásily čtyři společnosti, ze kterých si zájem udržela pouze Unimex – Travel Service.

A teď ta veselá a zajímavá část, za 92% akcií ČSA společnost nabídla 1 mld. korun, což je podezřele malá, až směšná částka, vzhledem k tomu, že za tuto částku pořídíte sotva jedno letadlo (ceny berte čistě orientačně).

Logo aerolinek ȌSA 6. června 2008 v prostorách letiště› Ruzyně›, Praha. MIKULÁŠ KؘEPELKA / MEDIAFAX

O tak „výhodném“ prodeji snad ani nelze uvažovat. Už mnoho let stát rozprodává svůj majetek za směšné částky, aby udržela zemi v chodu, státní dluh přesto astronomicky roste a rozpočtový schodek se odhaduje na 5.3% (2009). I malé dítě by dovedlo s penězi hospodařit lépe, drzost, s jakou si všichni hrabou pro sebe, je donebevolající.

Kam tímhle tempem dospějeme za pár let, kdy už nebude co rozprodat? Zbankrotuje snad stát a půjde do konkurzu, zatímco se lidé zodpovědní za tento stav budou opalovat na Bahamách a užívat vytunelovaných peněz?

Možná si říkají, že už na tom stejně nezáleží.

Další články k přečtení