Odjinud: Budoucnost, která nenastane. Protože tohle by lidi přece nedovolili.

Trefná minipovídka Procházka v roce 2033 z blízké budoucnosti, která rozhodnodně nenastane, protože „lidi by to přece nedovolili“.

Šestý červen totiž byl tím dnem, kdy mu ÚDD – skoro všemocný Úřad Dozoru nad Diverzitou – konečně povolil jeden den volného pohybu kdekoli chtěl. A to bez ochranných pomůcek! Získat to povolení nebylo úplně jednoduché – Vojtěch se musel trochu plazit před arogantními byrokraty z ÚDDu. Také kvůli tomu musel absolvovat dvě mimořádné injekce s vakcínou proti nemocem SARS-32 a INFLU-33 z posledního očkovacího balíčku, což nebylo moc příjemné.

Vojtěch si také všiml, že chlapcův růžový respirátor měl drobný elektronický pohon, který používaly děti s příliš slabým dýchacím aparátem. Mohlo mu být tak šest let, takže se narodil ještě před tragickým fiaskem v roce 2026, kdy vakcíny proti nemoci RHIVID-25 prakticky zneplodnily skoro polovinu mladých žen.

Jakákoli podobnost s reálnými událostmi nebo osobami je samozřejmě čistě náhodná. Autorka vychází jen z vlastní zkušenosti, kdy viděla lidi zděšeně uskakovat z chodníku na silnici do silného provozu, když proti nim šel někdo bez roušky. Také se inspirovala v tom, jakou budnoucnost lidstvu otevřeně plánují dobrotiví miliardáři ze Světového Ekonomického Fóra. Sleduje i to, jaká skvělá rozhodnutí dělají poslední rok a půl vlády většiny „vyspělých“ zemí. Vyslechla si i oficiální plány řady gigantických nadnárodních organizací. Ale samozřejmě je to vše jen fantasmagorie. Nic takového by se přece nemohlo stát. Všechno je v pořádku, nic se neděje, rozejděte se.

Zdroj: Procházka v roce 2033 (minipovídka)