Hurá na (českou) cestu

Co pamatuju, s cestama to u nás nebylo nikdy slavné. Kamiony  křižují naši drahou republiku tam a zpět, po silnicích první, druhé, třetí, i čtvrté páté a šesté třídy a zanechávají po sobě, často zatraceně citelné, stopy. Díry, vyježděné koleje, štěrk na cestách; nejedno auto dnes a denně trpí na úkor zasraných soukromých dopravců a jejich zisku.

V okolních krajích se ale nedávno začalo blýskat na lepší časy. Kde se vzaly tu se vzaly peníze (tuším že především z fondů EU, prostředky z daní zjevně už nějaké ty roky proudí jinam), najala se firma a práce začaly. To by ale nebyla Česká Republika, kdyby se neobjevil problém, že ano?Problém? Způsob jakým ti kreténi „opravují“. Jo, opravuje se v listopadu (jako vždycky), prší, ulice jsou plné špíny, bláta, prostě břečka kam se podíváš – jak na tom budou „opravené“ cesty za rok?

Vedení firmy taky rozhodlo, že se bude frézovat všude naráz. Celé město plné úzkých ulic a jednosměrek. Utvořily se kilometrové kolony; dříve trvalo projet šestitisícovým městem pět minut, teď to zabere minimálně třičtvrtě hodiny – popojížděním na jedničku a dvojku, takže roste i spotřeba paliva.

Jasně, časem se cesty opraví a plynulá doprava se obnoví. Co mě ale nasralo nejvíc; vyfrézovali 15 centimetrů a vjezdy jaksi někdo zapoměl dosypat.

Kdo nemá terenní auto nebo Favorita, je odkázán na milost či nemilost náhodě – kdy a kde škrábne podvozek nebo urazí výfuk. Taky všude zůstaly staré dlažební kostky a napůl vylomené kanály, mezi to všechno dělníci postavili značky tak, že to dorazilo už tak fatální nedostatek místa k  bezpečnému projetí.

Dělníci v terénu odkazují na vedení, vedení odkazuje na předáky, ti odkazují na dělníky a město mlčí. Nikdo nic neví, nikdo není za nic zodpovědný. Než se cesta dá do pořádku, zhroutí se okolní servisy pod náporem aut se zničenou geometrií. Jen to potvrzuje fakt, že na vysokých postech sedí idioti, kteří nemají sebemenší ponětí o skutečné situaci a kteří rozhodují na základě neúplných informací. A kdo to odnáší jsme zase my.